Tak nevím, trochu jsem začal přemýšlet nad tím jestli jsem takový slaboch že s tím fakt nedokážu praštit. Je kouření zlozvyk a nebo droga? Nebo obojí dohromady? Kouřit mě naučili na vojně a to už je hezkých pár let, ale stále jsem se toho nezbavil. Vím že je tu zdravotní riziko, obtěžování okolí, finanční náročnost také už přestává být zanedbatelná s tím jak stoupají ceny tabákových výrobků. Absolutně nic pozitivního čím bych si kouření zdůvodnil mě vůbec nenapadá.
Pokud jde o zdravotní rizika, rozhodně bych si nedovolil tvrdit že nejsou, je přeci naprosto jasné že kouření nikomu na zdraví nepřidá. Na druhou stranu ale číslům která udávají statistiky popravdě zase tak moc nevěřím, píše se že na následky kouření u nás ročně zemře 18.000 osob, dokonce jsem četl že na následky pasivního kouření u nás zemře ročně 3.500 osob. Pasivní kouření jsou osoby nekuřáci, skutečně by mě zajímalo jak, na základě kterých údajů na toto číslo právě u nich někdo přišel. Některé údaje se mě zkrátka zdají býti tak trošičku "vycucané z prstu". Tím samozřejmě nezpochybňuji že kouření má velká zdravotní rizika, jenom prostě nevěřím úplně všemu co se píše.
Rozhodně bych nikomu kdo je zatím šťastným nekuřákem nedoporučoval začít s kouřením koketovat, závislost vznikne nenápadně ale rychle a už vás nepustí. Z vlastní zkušenosti vím, jak je potom obtížné přestat, u tabáku mám pocit že je to asi obdobné jako u jiných návykových látek. Mě bylo 20let když jsem začal, na vojně na vycházkách když jsme šli s klukama na pivko. Z počátku jsem si dal jednu nebo dvě cigára k pivečku nebo ke kafíčku, nechápal jsem například jak někdo může kouřit na ulici. Postupně se však počet denně vykouřených cigaret zvyšoval a už to nebylo jenom k tomu pivečku, přišel jsem ve 21letech z vojny do civilu a byl ze mě běžný kuřák. Po mém asi dvouletém kuřáctví jsme se tenkrát s jedním kolegou v zaměstnání sázeli kdo z nás přestane a už jsem to ani tehdy nedokázal, no prostě slaboch, jak jinak to nazvat.
To bych taky rád věděl, zatím jsem na to nepřišel. Mám ve svém okolí několik lidí kteří byli silnými kuřáky a přestali najdenou ze dne na den, to tedy skutečně obdivuji. V mém případě mám takový pocit že by pomohl lékař který by mě dal jak se říká "nůž na krk" abych dostal strach, no klepu to na dřevo ale mě zatím za můj život lékaři skoro neznají. Druhou silnou motivací by mohla být láska, partner nekuřák. To si dokážu dost dobře představit protože nejenom já, ale nikdo z nás se jistě nechce svému partnerovi zprotivit, působit odpudivě. Kouřit doma by nepřicházelo v úvahu, kouřit v práci také ne protože bych měl strach že načichne oděv. O intimních chvílích ani nemluvě protože si myslím, že ani desetkrát vyčištěné zuby a deset žvýkaček či co já vím nedokáže na 100% vyčistit dech kuřáka do takové míry aby při líbání nekuřák nic necítil. Když tak nad tím přemýšlím, to by byla pro mě asi opravdu hodně silná motivace :)
Přidal jsem k tomuto tématu dvě ankety:.
Anketa pro kuřáky.
Anketa pro nekuřáky.
Zajímá mě Váš názor, proto moc děkuji za hlasování