V sobotu jsem si hezky skoro celé odpoledne povídal se svou dcerou. Nedávno jsem jí tak pouze naznačil jak to se mnou je, pochopila to nebo spíš tušila. A nyní v sobotu při tom našem rozhovoru kdy jsme se bavili o všem možném, o její i mojí budoucnosti a tak různě, najednou mě řekla že bych si měl najít ženskou....podívala se mě do očí a dodala "a nebo kluka?". Tak jsem to ze sebe konečně vysypal, řekl jí všechno jak to se mnou je, vlastně tedy i ten důvod proč jsme si s její mamkou v sexu nerozuměli, zkrátka úplně všechno. Řekla mě že na tom nevidí nic divného, že to je úplně normální a nemá s tím absolutně žádný problém. Začala mě dokonce vyprávět jaké má skvělé kamarády mezi gay kluky a že to jsou ti nejlepší kamarádi kterým může říct úplně všechno, oproti jiným klukům. Nakonec mě řekla "... to je úplně jedno tati jestli si najdeš kluka, hlavně když nezůstaneš sám..."
Jsem nesmírně šťastný že mám takové děti a že se mě daří mít s nimi vztah který už není založený na nějaké otcovské autoritě ale na kamarádském otevřeném vztahu dvou blízkých dospělých lidí. To že jsem se dceři svěřil úžasně náš vztah prohloubilo, je to moc fajn pocit. Ještě mě to čeká se synem a doufám že i s ním se mě to podaří, moc bych si to přál. Měl by přijet domu ze zahraničí až na Vánoce a pouze na dva měsíce, tak se budu moc snažit.
Vím že nejsem sám, že podobných příběhů jako je ten můj určitě prožívá více kluků. A když už se tak stalo, že i přes svou orientaci se někdo z Vás čtenářů mých stránek oženil a má děti, přeju Vám všem kluci aby také ty Vaše děti byly stejně skvělé jako ty moje. Je to nádherný pocit, opravdu úžasný a také obrovská odměna za naše trápení které prožívá přirozeně každý z nás s tímto osudem, každý kdo se i přes své zaměření oženil a má rodinu.
Víte kluci, hodně tomu můžeme pomoci také my, tátové, tím jak si postupně se svými dětmi vzájemný vztah vybudujeme. Nebát se, jak děti dospívají tak postupně budovat ten vztah spíš kamarádský a otevřený. Vím že je to někdy těžké. také tím nemyslím to že bychom měli děti nějak rozmazlovat, podplácet, to rozhodně ne. Nevím jak bych to přesně popsal, nejsem psycholog. Nebyl jsem nikdy špatný táta, aspoň doufám, se svými dětmi jsem měl vždycky dobrý vztah. Přeci jenom ale až do loňského roku to bylo takové nějaké automatické, prostě nepřemýšlel jsem nijak zvlášť nad tím že ty děti mají také svoje problémy, svoje tajná přání se kterými by se třeba i rády svěřily, chtějí se poradit a podobně. Nějak jsem neměl čas, byl jsem zaměstnán hlavně prací a ten život jsem tak nějak bral automaticky jak jde.
Až letos když se děti najednou osamostatnily, zůstal jsem prakticky sám a začal se konečně zabývat sám sebou, svou orientací, budoucností a vůbec celým životem, teprve nyní jsem na tohle přišel. Přišel jsem na to také díky mnoha mladým klukům například na gay fóru nebo jinde na netu když jsem četl jejich příběhy, jejich přání a myšlenky, od mého nejlepšího kamaráda který je pouze o málo starší než moje děti, prostě nějak jsem si tohle všechno najednou uvědomil. O tom že se mám od mladých stále co učit píšu na jiném místě svých stránek a skutečně je to pravda, mnoho věcí jsem pochopil, v mnoha věcech se mě otevřely oči. Obzvlášť když už jsou děti dospělé, je potřeba zahodit stereotypní vztah založený na rodičovské autoritě a začít budovat vztah zcela nový. Kamarádský a otevřený vztah dvou blízkých dospělých lidí založený na vzájemném pochopení, na tom že je to vztah rovnocenný a nikoliv na tom že já jsem táta s nějakou autoritou. Nebát se přiznat jakoukoliv chybu a otevřít své srdce, oni pak otevřou srdce na oplátku vám. Není to hned, může to chvíli trvat, ale výsledek je skutečně úžasný. A strašně moc mě mrzí že trvalo tak dlouho než jsem si tohle uvědomil, že jsem takový vztah nezačal budovat už mnohem dřív.