V letošním roce jsem Jadran pro dovolenou s trochu těžkým srdcem vynechal a vyměnil jej za Černé moře v Bulharsku. Dosud jsem tam nikdy nebyl takže jsem chtěl tuto zemi a moře poznat a získat tak další zkušenost. Přidali jsme se ke známým kteří do Bulharska jezdí již mnoho let, jeli jsme celkem čtyři auta a rád bych se zde podělil o své poznatky z cesty i pobytu.
Zvolili jsme trasu přes Slovensko - Maďarsko - Srbsko - Bulharsko. Tedy K.Vary - Praha - Brno - Bratislava - Budapešť - Bělehrad - Sofia - Burgas - Černomorec. Cestu jsme rozdělili na dvě části, při cestě tam i zpět jsme měli tranzitní ubytování v bulharské Sofiji.
Trasa z Karlových Varů do Sofie byla dlouhá 1480km a trvala nám celkem včetně přestávek 23 hodin, po odečtení přestávek 17 hodin čisté jízdy. Trasu ze Sofie do Černomorce dlouhou 441km jsme i s přestávkami jeli cca 7 hodin. Celková délka trasy byla tedy 1920km a z toho přibližně 1400km po dálnici. S ohledem na víkendovou invazi turků kteří se tou dobou vrací z různých zemí Evropy domů jsme několik kilometrů před hraničním přechodem HU/SRB Horgoš sjeli z dálnice a zvolili hraniční přechod Tompa který je stranou hlavní trasy. Cesta zpět byla o 46km kratší protože díky minimálnímu provozu jsme již využili dálniční hraniční přechod SRB/HU Horgoš.
Benzín a dálniční poplatky:
Kromě bulharské silniční známky jsem platil naprosto vše a bez problému platební kartou, včetně platby na srbských mýtnicích. Uvedené ceny jsou proto v Kč jak mě byly bankou po přepočtu vyúčtovány.
Mýtné v Srbsku se platí celkem 3x. Od maďarských hranic do Bělehradu platíme na dvou mýtnicích, první stojí 330RSD (nebo 3,5€ v hotovosti) a druhá 240RSD (nebo 2,5€ v hotovosti). Třetí mýtnice je na dálnici z Bělehradu do Niše a zde zaplatíme 730RSD (nebo 7,5€ v hotovosti). Já platil vše kartou takže první mýtnice mě stála 82Kč, druhá 60Kč a třetí 182Kč.
Ceny benzínu v Srbsku se pohybovaly od 117 do 119RSD (1RSD= cca 0,25Kč), v Bulharsku od 2,17 do 2,29BGN (1BGN mě banka účtovala v průměru 13,20Kč)
V Bulharsku je třeba počítat s častými kontrolami dodržování rychlostních limitů a to ve dne i v noci, hlavně pak v místech s omezením rychlosti. Je zde zvykem že vás protijedoucí auta blikajícími světly vždy na plicejní hlídky upozorňují ale raději bych na to nespoléhal. V jednom takovém omezení mne předjel bulharský tranzit a náhle okolo nás naprosto nečekaně projely dvě policejní motorky které jej dostihly a odstavily.
Kvalita silnic:
Na celé trase byla již tradičně nejhorší naše česká D1 v úseku od Hupmolce do Brna a následně D2 až k CZ/SK hranicím. Průjezd celým Maďarskem je po velmi kvalitní dálnici. V Srbsku na trase 190km dlouhé od maďarských hranic do Bělehradu je pouze několik kilometrů skutečné dálnice. Ačkoliv se zde na dvou místech vybírá mýtné tak větší část jedeme po běžné silnici protože dálnice se souběžně s ní teprve buduje. Znamená to častá omezení na 40km/hod. která zpravidla nikde nekončí, takže záleží pouze na vlastní úvaze a rychlosti ostatních vozidel kterým se přizpůsobíme. Je zde zvykem jezdit často po krajnici aby protijedoucí auta mohla předjet a nebo někdo mohl předjet vás. Povrch této komunikace je ale slušný. Z Bělehradu do Niše vede 220km kvalitní dálnice, pak pokračujeme cca 110km po dobré silnici vedoucí krajinou s několika krátkými tunely až na SRB/BG hraniční přechod a odsud je to již necelých 50km do Sofije. Ze Sofie jedeme směrem na Burgas přes 220km po dálnici s různou kvalitou povrchu, je vidět že dálnice již něco pamatuje ale je přeci jenom lepší než naše D1. U Staré Zagory dálnice končí a 128km pokračujeme po silnici I.třídy. Pak najedeme na novou kvalitní dálnici která po 45km končí v Burgasu. Směrem na jih do Černomorce, Sozopolu atd. pokračujeme opět po silnici I.třídy s běžnou kvalitou.
V katastrofálním stavu jsou však v Bulharsku vedlejší silnice včetně místních komunikací, alespoň tedy tam kde jsme se pohybovali my. Přímo v Černomorci i jeho okolí byly tyto komunikace skutečně neuvěřitelné. Výtluky a různé díry jsou často značně obrovské a je vidět, že na tyto komunikace nikdo nesáhl mnoho let. Staví se zde nové hotely ale příjezdové komunikace absolutně nikdo neřeší, ty jsou někdy sjízdné pouze s maximální opatrností abychom nepoškodili kolo.
Málo udržované jsou také porosty v okolí komunikací takže dopravní značky jsou mnohdy buď částečně a nebo zcela zakryty stromy či hustými keři. To platí hlavně u místních komunikací, na hlavních tazích je již situace lepší.
Zhodnocení celé trasy:
Za nejrizikovější místo celé trasy, nebo alespoň pro mne nejhorší zážitek, považuji průjezd Bělehradem. Při cestě tam i zpět jsme jím projížděli přes den v dopravní špičce, tranzitní průjezd se opravoval takže zde bylo omezení na 40km/hod. a značné kolony. Kritické místo jsme při obou cestách objížděli centrem města ovšem s neméně silným provozem. Jel jsem jako poslední a musel jsem vynaložit velké úsilí abych v tom neuvěřitelném dopravním chaosu neztratil ostatní naše auta z dohledu protože směrové cedule v centru jsem moc neviděl. O milimetry jsem se vyhnul kolizi se srbským autem které mě po krajnici náhle předjelo zprava přestože jsem měl zapnutý blinkr že budu doprava odbočovat. Průjezd Bělehradem znamenal přes hodinu skutečně maximálního soustředění, předvídání a vypětí. Pokud bych někdy měl tuto trasu znovu absolvovat, určitě bych si Bělehrad naplánoval na noc. Ačkoliv jinak jezdím rád, tak velkoměstský chaos v dopravní špičce a ještě v cizí zemi není zrovna mou silnou stránkou. Na druhou stranu je třeba uznat snahu policie o zrychlení provozu, ačkoliv byly všude semafory zapnuté tak se jezdilo i na červenou jelikož na každé křižovatce byla spousta policistů kteří hustý provoz řídili ručně.
Dalším místem na trase kde musíme počítat se zdržením je Sofia. Obchvat tohoto velkoměsta je údajně v katastrofálním stavu s množstvím hlubokých děr, po celém obchvatu který je značně dlouhý platí omezení na 40km/hod.. My jsme proto raději při cestě tam i zpět jeli centrem města což se ukázalo jako mnohem výhodnější. Při cestě tam jsme trochu zabloudili ale vyvedl nás až k dálnici ochotný taxikář.
Pro mne byla letošní cesta na dovolenou mnohem náročnější než všechny cesty na Jadran které jsem dosud absolvoval. Projíždí se poměrně nudnou krajinou, Maďarsko je nekonečná rovina a obdobně to pokračuje v Srbsku až po Bělehrad, přejezd Bulharska není v tomto ohledu o nic lepší. Ovšem nejvýznamnější a velmi podstatnou roli sehrál v mém případě fakt že jsme jeli 4 auta a já se ve všem podřídil ostatním. Z důvodu možné poruchy či jiných nesnází je to u tak dlouhé cesty velmi dobré, ale na druhou stranu se mě potvrdily důvody proč raději jezdím sám.
Vím že každý máme přirozeně odlišné představy o cestě. Jiný styl jízdy, jiné potřeby na přestávky a mnoho dalších věcí jako je například termín odjezdu a podobně. Takto dlouhá trasa je náročná sama o sobě a k jejímu pohodovému absolvování potřebuji být vždy 100% odpočatý. Pokud však odjíždím z dovolené zpět domu v poledne, po ujetí 440km přijedu večer na hotel kde mám tranzitní ubytování a po večeři jdu spát s tím že již ve 3 hodiny v noci je odjezd a mám před sebou ještě téměř 1500km, tak to není zrovna způsob který by mě vyhovoval. Ukázalo se, že představy o cestě jsou u našich přátel se kterými jsme jeli naprosto diametrálně odlišné od těch mých. Podřídil jsem se jim i přes to, že mě něvyhovovaly prakticky v ničem. U takto dlouhé trasy bych to už ale příště nikdy neudělal.
Pro mne dovolená začíná usednutím do auta a nejsem zvyklý někam se naprosto zbytečně honit, silně překračovat povolenou rychlost a riskovat zbytečné pokuty a problémy. Rád řídím a cestu si prostě užívám úplně stejně jako pak vlastní pobyt u moře. Při plánování dovolené se snažím cestu si zpříjemnit už samotným výběrem termínu. V sezoně by mě nenapadlo odjíždět na dovolenou v sobotu kdy je na silnicích o víkendech půl Evropy. Odjíždíme vždy v pracovní den kdy je provoz minimální a nestojím nikde v kolonách na hranicích či mýtnicích apod.. Vyhovuje mě vyjíždět v podvečer, cesta v noci mě nevadí a velkou část trasy tak ujedu za příjemnějších teplot než při denních vedrech a přitom v době slabšího provozu. Pokud bych chtěl využít tranzitní ubytování, nenapadlo by mě u trasy dlouhé přes 1900km ubytovat se až po ujetí 3/4 cesty (a při cestě zpět po ujetí 1/3 cesty) ale snažil bych se najít přenocování přibližně v polovině trasy. Zkrátka každý jsme samozřejmě jiný a každému vyhovuje něco jiného. Při této dovolené jsem se podřídil ostatním se kterými jsme jeli a netušil jsem, jak stresující bude pro mne v mnoha případech a z různých důvodů již samotná cesta.
Nejde přitom o vzdálenost, při našich cestách na Jadran jezdíme běžně 1400km a přijedeme tam vždy v pohodě. I s množstvím přestávek nám přitom cesta na Jadran trvá mnohem kratší čas než prakticky stejně dlouhá trasa letos do Sofie. To je dáno především vodným výběrěm termínu a také samozřejmě samotnou trasou která je značně odlišná.
Přiznám se že moc jsem si od této dovolené nesliboval, ovšem po mnoha stránkách mě zklamala víc než jsem očekával. Na druhou stranu jsem ale samozřejmě rád že jsem tam jel, získal další zkušenost a vše viděl na vlastní oči.
Bylo to něco zcela odlišného než na co jsem zvyklý. Chybělo mě cvrlikání cikád a hlavně průzračně čistá voda jakou znám od jinud. Nevím jestli jsem si to díky zklamání namlouval ale zdálo se mě dokonce že ani neslyším charakteristický zvuk moře, u městské pláže v Černomorci byla hladina za klidného počasí jako někde na rybníku. Městská pláž v Černomorci byla vůbec kapitola sama pro sebe. Na tři dny se nám výrazně zhoršilo počasí a s ním přišly z moře vlny plné zelených řas které po celý následující týden hnily na pláži. Nevěřil jsem vlastním očím když jsem poslední den pobytu pláž procházel, viděl tu vodu a hlavně spousty spokojených lidí kteří se mezi těmi hnijícími již šedými a silně zapáchajícími řasami na pláži spokojeně opalovali na svých dekách.
Několik prvních dnů pobytu jsme jezdili na pláž kempu Gradina která se rozprostírá mezi Černomorcem a Sozopolem. Už samotná zhruba 3km dlouhá cesta autem byl nezapomenutelný zážitek, silnici v natolik katastrofálním stavu jsem dosud skutečně neviděl. Sama pláž i první pohled na moře vypadaly dobře, přesto jsem se tam moc nevykoupal. Moře plné medůz mezi kterými plavaly občas kousky igelitu, místy kelímek a jiné podivnosti. V jedné části pláže byly ve vodě přímo u břehu zavrtáni do písku nepříjemně štípající broučci. Cestovali jsme tedy po okolí a našli si velmi slušnou pláž s čistým mořem která se rozprostírá mezi Kitenem a Primorskem. Po zbytek pobytu jsme se již jezdili koupat pouze na toto místo vzdálené 28km.
Ubytováni jsme byli v Černomorci, městečku vzdáleném 25km jižně od Burgasu. Apartmány pro 2 osoby vybavené kuchyňkou nejsou v Bulharsku zvykem, k dispozici jsou pouze dvoulůžkové pokoje. Přesto že jsem věděl předem do čeho jdu, v průběhu pobytu mě absence alespoň nějakého nádobí a vařiče velmi chyběla. Člověk je tak plně odkázán na stravování v restauracích což mě po pravdě řečeno již po prvním týdnu moc nebavilo a taky se to zbytečně prodraží. Je příjemné když si můžeme na dovolené zajít do restaurace a ochutnat nějaké místní speciality aniž bychom museli usilovně přemýšlet o ceně, ovšem trávit po restauracích každý večer protože člověk se nějak najíst musí a jinou možnost nemá, to zase až tolik nemusím. O této dovolené jsem navštívil tolik různých restaurací, kolik jsem nenavštívil snad za posledních 5 let.
Vynechám-li moře tak ani ostatní prostředí mě nijak nenadchlo. Viděl jsem zarostlé louky bodláčím a dalším plevelem, neuvěřitelně zdevastované místní komunikace, v každém městečku stovky aut parkujících kde se dá a díky sezoně šílené množství lidí. V Bulharsku začíná hlavní sezona od 15.července a proto právě v průběhu druhého týdne našeho pobytu to bylo na počtu lidí skutečně znát. Předposlední den jsme byli večer ještě jednou v Sozopolu a po dvou hodinách proplétání se nekonečnými davy lidí jsem musel ujet pryč. Tohle prostě není pro mne. Pravdou ale je že Sozopol se mě jinak líbil nejvíc z toho co jsme navštívili, ve staré části města je skutečně na co se dívat. V jiných městech toho moc k vidění není, všude pouze plno krámků, lidí, aut, rozestavěné hotely ale jinak v podstatě nic zvláštního k vidění.
Mnoho věcí jsem nepochopil. Staví se množství nových moderních hotelů které jsou však prázdné a často ještě nedostavěné na prodej. Příjezdové komunikace nikdo neřeší, viděl jsem parkoviště moderního hotelu na které byl příjezd po rozbahněné cestě. Také soukromé domy ve městech rostou do výšky protože majitelé přistavují další pokoje k pronajmutí, o možnosti parkování však v mnoha případech nemůže být řeči protože ulice nejsou nafukovací. Volných pokojů k pronajmutí je všude spousta a není proto problém sehnat kdekoliv ubytování i přímo na místě.
Nás však dovolená v Bulharsku vyšla finančně o několik tisíc více než stejný počet dnů dovolené loni v Chorvatsku, paradoxně i přesto že cena za ubytování v Chorvatsku byla o 100% vyšší. Je to dáno především každodenním stravováním po restauracích a vzhledem ke vzdálenosti také mnohem vyššími náklady za cestu. Absence alespoň malé kuchyňky (měli jsme pouze pokoj) znamenala celodenní stravování v restauracích a to se i při jejich cenách dosti prodraží. Při ubytování na Jadranu máme vždy apartmán s kuchyňkou a uvařit si oběd či večeři nám nedělá sebemenší problém. Nejsme nároční a na dovolené máme zcela jiné priority než vysedávání po restauracích, samozřejmě že večeři v hezké hospůdce si neodpustíme nikdy ale dopřejeme si ji pouze několikrát za dovolenou podle naší peněženky a země kam jedeme, což nám ke spokojenosti stačí. Žádné potraviny přitom z domova nevozíme protože vše nakoupíme až přímo na místě. Ceny potravin v marketu nejsou v Chorvatsku nijak dramaticky vyšší než u nás, obdobně jsme to ale udělali také loni na podzim při pobytu v Kalábrii. A pokud bychom se vůbec nechtěli o nic starat a vybrali bychom si dovolenou letecky v nějaké vzdálenější destinaci s All Inclusiv, tak i to by se dalo pořídit za stejné nebo nižší náklady než naše letošní Bulharsko. Možná s trochu menším počtem dnů pobytu ale ve zcela odlišném prostředí odpovídajícím našim představám.
Ceny v restauracích byly přibližně následující:
Je třeba počítat s tím že ceny se v jednotlivých restauracích velmi výrazně liší. Obdobně jsou ceny odlišné také v každém městě nebo oblasti, od Burgasu na sever ke Slunečnému pobřeží je údajně dráž než od Burgasu na jih směrem k Sozopolu, Primorsku atd.. Všeobecně se dá říct že ceny jsou ale obdobné jako u nás. Za kompletní večeři včetně nápojů pro dvě osoby jsme platili v průměru 25 až 40 BGN (330 až 528 Kč).
Ostatní:
Cigarety Marllboro 5 BGN, točená zmrzlina 1 BGN, kopečková zmrzlina 1,29 až 1,49 BGN / 100g. Kopečková zmrzlina je v Bulharsku vážená a uvedená cena je vždy za 100g. Za dva kopečky jsem platil průměrně od 2 do 3 BGN.
Hlídané parkoviště v Sozopolu stálo 2 BGN / hodinu.
Ceny za ubytování nejsou vysoké, za dvoulůžkový pokoj byla běžná cena okolo 30 BGN což je cca 15 €. Stejnou cenu nabízel i *** hotel v Černomorci.
Tranzitní ubytování v Sofii:
Při cestě tam jsme spali hned na kraji Sofie v motelu Yubim který je situován po levé straně silnice, kousek pod Metrem (bulharské MAKRO). Zde stál dvoulůžkový pokoj 40 €, ubytování i večeři bylo možné zaplatit také platební kartou.
Při cestě zpět jsme přenocovali v malém rodinném hotelu TrafiEm který je od motelu Yubim vzdálen cca 400m, je situován na opačné straně silnice prakticky přímo naproti čerpací stanici a Metru. Zde stál dvoulůžkový pokoj 40 BGN nebo 20 €, tedy polovic. Platba byla možná pouze v hotovosti, katou platit nešlo. Pokoje i zde byly útulné a čisté, oproti hotelu Yubim nebyly vybaveny klimatizací a ledničkou ale pro přenocování na pár hodin je to naprosto nepodstatné. Kuchyně hotelu TrafiEm byla naprosto skvělá a přitom s velmi příznivými cenami, za skutečně bohatou večeři pro dva včetně nápojů jsme zaplatili 26 BGN což bylo méně než v restauracích u moře. Auta jsme v obou případech měli bezpečně zaparkovaná na oploceném dvoře hotelu hlídaném psem.
Ačkoliv jsem dovolenou v Bulharsku nadšen nebyl, jsem rád že jsem tuto zemi navštívil a mohl si tak udělat svůj vlastní názor. Vím že pravděpodobně tam již nepojedu ale je to pro mne další cenná zkušenost a nové poznání. Pokud by nám o dovolené stačilo že celý den budem ležet na pláži u moře a večer se jenom odsuneme na dobré jídlo a pití do restaurace, pak bychom byli zřejmě spokojeni. Naši dovolenou si oba dva představujeme v mnoha směrech ale přeci jenom trochu jinak. Pravdou je že mnoho věcí se zde dá koupit výrazně levněji než u nás, já ale na dovolenou nejezdím nakupovat. Jezdím hlavně v klidu si odpočinout a užít skutečně čistého moře, vychutnávat si nádherné přírodní scenérie nad kterými se občas zatají dech, poznávat nová místa ve kterých na mne dýchne kousek historie, procházet se malebným městečkem nebo vesničkou s trochu odlišnou architekturou než u nás, přístavem ve kterém je stále na co koukat. Večerní posezení venku v příjemné hospůdce kde dostanu čerstvou rybu nebo nějakou místní specialitu je už jenom taková třešnička na dortu kterou si nikdy nenecháme ujít, ale rozhodně to nemusí být pravidelně každý den. Nevím jak to přesně popsat, když jedu k moři těším se na pobyt v odlišném prostředí než je u nás, s trochu jinou přírodou i architekturou, pro mne středoevropana možná trochu s nádechem jisté exotiky. Jedu-li autem tak možnost bezpečného parkování u apartmánu považuji za samozřejmost. A z těchto priorit podle kterých si v jiných případech vybíráme dovolenou nám Bulharsko bohužel moc nenabídlo.
Parkování na přeplněné ulici a napůl na chodníku odkud se člověk bojí odjet aby pak znovu zaparkoval a nebo má neustále obavy kdo mu do auta šťouchne, to tedy není zrovna má představa. Celkové prostředí nás vůbec neoslovilo a nebylo to pouze nevhodným výběrem místa, sice jsme za pláží s čistým mořem jezdili 28km ale na druhou stranu Černomorec byl oproti Sozopolu či Primorsku relativně klidné místo. Při tom všem nás paradoxně tato dovolená která se nám líbila ze všech nejméně vyšla finančně nejvíce.
Musím ale na druhou stranu v každém případě uznat že jsem se v Bulharsku setkal naprosto všude s velmi vstřícným jednáním a ochotou místních obyvatel. V restauracích nevyjímaje, obsluha v každé restauraci se o nás starala nepřetržitě od začátku do konce takže jsem nezažil, že bych musel někdy čekat na číšníka než si mě všimne pokud jsem si chtěl něco přiobjednat. Obsluha byla prakticky všude usměvavá, ochotná a velmi vstřícná, člověk přímo cítil skutečný zájem o hosta a jeho spokojenost.
Co jsem napsal jsou ale samozřejmě pouze mé pocity a můj vlastní názor, nic více a nic méně. Vím že se mnou mnozí nebudou souhlasit a to je naprosto v pořádku. Každá země má svá specifika a každá země má zcela nepochybně co nabídnout. Chápu že si Bulharsko mnoho lidí zamilovalo a každoročně si zde dovolenou užijí podle svých představ. Každý jsme přirozeně jiný, každému se líbí někde jinde a každý od dovolené očekáváme něco jiného.
Zde je k dipozici malá galerie obrázků z cesty a pobytu v Bulharsku