25. 02. 2018

Kdy jsem zjistil že jsem na kluky a jak to bylo dál...

Tohle téma vypadá na delší psaní a jestli se rozepíšu tak to bude určitě nejdelší stránka na mém webu a snad jsem jí možná ani neměl psát. No ale k osobnímu webu to asi patří a napíšu to trochu podrobněji než je obvyklé, jsem už prostě takový.

Takže když to vezmu od samého začátku, vyrůstal jsem bez táty pouze s mladší sestrou a mamkou. Taťku jsem navštívil několikrát, poprvé jsem ho vyhledal když mě bylo 15let a naposled někdy ve 23letech. Táta mě zkrátka scházel ale bohužel, neměl o mě zájem takže jsem za ním potom přestal chodit úplně a on nikdy neviděl ani moje děti - svoje vnoučata. Dětství jsem měl ale fantastické a lepší bych si nemohl přát, o tom bych mohl napsat snad celý román...

Že se se mnou něco děje, zkrátka že jsem asi "trochu jiný" jsem zjistil kolem patnácti let ale nepřikládal jsem tomu žádnou váhu, tehdy jsem si to ani neuvědomoval. S holkama jsem samozřejmě kamarádil ale moc mě přitahovali kluci a byl jsem štastný za každý fyzický kontakt s klukem. Pamatuju si jako by to bylo včera když jsme byli s klukama na vandru a spali venku pod širákem, ležel jsem vedle spolužáka který se mě tehdy opravdu moc líbil. Snažil jsem se ze všech sil neusnout, nenápadně jsem se k němu v noci přitulil a vychutnával jsem si ten úžasný pocit když jsem se dotýkal jeho ruky, cítil jsem jeho dech.... Neměli jsme spacáky ale spali jsme pouze pod dekama a když k ránu začala být trochu víc zima, přitiskl se ke mě abychom se zahřáli a v tu chvíli jsem byl prostě v sedmém nebi, nic krásnějšího jsem si nemohl v tu chvíli přát.

Tak to šlo se mnou pomalu dál a přiznám se že s přibývajícím věkem jsem byl tenkrát z toho dost zmatený. Kluci chodili a užívali si s holkama ale mě to prostě nějak nešlo, líbili se mě kluci a toužil jsem po opravdové lásce s klukem. Pracoval jsem v jedné textilní továrně kde bylo holek jako máku, příležitostí jsem měl tedy víc než dost a asi jsem se holkám líbil protože pozvání na rande mě nikdy žádná neodmítla. Hlavně po vojně když jsem se tam vrátil tak kluci v dílně včetně našeho parťáka mě pořád provokovali že bych měl tamtu a tamtu přefiknout, jaké to s ní je no a zkrátka podobné řeči, často se snažili i sami mě sjednat rande. Dopadlo to ale vždycky stejně, všechny holky co jsem poznal chtěly dost rychle sex no a já se s nima pouze vodil romanticky za ručičku takže zpravidla po druhém rande se už na mě každá vykašlala. Prostě sexuálně mě nepřitahovaly tak jak bych si přál, v hlavě jsem měl úplně jiné představy no a tak jsem doufal že to snad časem nějak přijde samo, až se do nějaké holky opravdu zamiluju. V práci kluci vždycky vyzvídali jaká byla a já už nevěděl na co se vymluvit. No a po změně zaměstnavatele se samozřejmě nic nezměnilo, opět jsem pracoval ve firmě kde byla spousta holek...

Začal jsem pak s jednou chodit a vydrželo nám to dva roky. Můj první sexuální pokus s ní když jsem jí pozval k sobě domu dopadl katastrofálně, oba jsme se svlékli a pak přišel ten trapas protože "on" mě zkrátka neposlouchal, prostě slečna mě nevzrušovala takže napoprvé nedošlo vůbec k ničemu. Oblékli jsme se a šli tenkrát do kina, já jsem byl při tom hanbou červený až za ušima ). Když jsem se s touhle slečnou po dvou letech rozešel tak jsem poznal svojí manzelku a neumím to vysvětlit ale možná jsem si chtěl podvědomě dokázat že jsem normální kluk jako ostatní a nad tím že se mě líbí kluci nějak vyzraju a přemůžu to, prostě hned od prvního sexuálního styku s touto druhou láskou jsem si zcela vědomě nedával absolutně žádný pozor a od začátku jsme to dělali bez jaké-koliv ochrany a opravdu "na ostro" takže po čtyřměsíční známosti jsem se prostě oženil protože bylo na cestě naše sluníčko, naše dcerka.

Vydržel jsem v manželství přesně 20let, máme dceru a syna kteří jsou již dnes dospělí a mám z nich radost. Moje bývalá manželka je skvělá ženská, i přesto jak byla mladá se své role chopila až neuvěřitelně rychle a na sto procent, byla naprosto vynikající kuchařka, děti vychovávala s láskou, prostě bez chybičky. Pouze v tom sexu nám to nějak nešlo, snažil jsem se ale nebylo to prostě nic na co bych se vysloveně těšil a to samozřejmě není v pořádku. Lhal bych kdybych napsal že mě nikdy nevzrušovala, z počátku našeho manželství nám to několik let docela dobře klapalo i v sexu a bylo to období kdy jsem se mylně domníval že asi gay nejsem a že jsem se své orientace určitě zbavil. Jenomže postupem let se moje sexuální aktivita vůči ní pomalu a nenápadně vytrácela, moje vnímání a prožitky byly najednou při našem milování čím dál menší až se z toho pro mě stala postupně pouze manželská povinnost, nutné zlo které jsem musel aspoň jednou za čas přetrpět. A nebylo to tím že bych toužil zažít sex s jinou ženou, naopak začaly se mě opět vracet moje představy a touhy milovat se s klukem, abych se při milování s manželkou vzrušil musel jsem si pomáhat svými představami. Posledních několik let manželství už můj sexuální nezájem ale přesáhl únosnou míru, cítil jsem že to takhle dál nepůjde a že bych s tím měl určitě něco dělat ale bylo to nad moje síly. Mnohokrát mě domlouvala a vysvětlovala že mě má hrozně ráda ale že prostě takhle dál nemůže se mnou žít, já jsem jí ale do očí nedokázal říct tvrdou pravdu a nechával jsem to v podstatě bez povšimnutí. Poslední tři roky manželství proběhly už prakticky bez sexu takže to dopadlo jak to dopadnout muselo, našla si přítele a po vzájemné dohodě se k němu odstěhovala. No a děti které již byly prakticky dospělé zůstaly automaticky bydlet se mnou. Takže můj konec manželství nebyl zvlášť dramatický, prostě jsme se domluvili a zůstali jsme dobrými přáteli což je si myslím docela vzácné. Měli jsme za těch 20let právě kvůli sexu několik vážných krizí ale překonali jsme je vždycky zdárně kvůli dětem, ty nás držely pohromadě. Dalo by se říct že ačkoliv jsme si tohle sice nikdy neřekli tak ale každý z nás čekal až budou děti dospělé. Já jsem vyrůstal bez táty a nechtěl jsem aby tak vyrůstaly i moje děti, stejně tak manželka byla z neúplné rodiny a navíc oproti mě ona měla dětství opravdu kruté a proto svým dětem zcela jistě chtěla dopřát úplnou a fungující rodinu. Odstěhovala se přesně týden po tom co syn oslavil své osmnácté narozeniny, dceři již bylo v té době přes 19let. Odjel jsem se synem na 10dnů do Chorvatska a bylo domluveno že se v té době odstěhuje a taky se tak stalo.

No a tak jsem zkrátka už pátým rokem sám. Musím říct že z počátku mě to docela vyhovovalo, měl jsem svůj klid, nemusel jsem se přetvařovat, no a samotou jsem netrpěl. Dcera sice tehdy pracovala nějaký čas mimo domov takže doma byla pouze občas ale syn se ještě učil takže jsem se nenudil, bylo potřeba uvařit, vyprat a zkrátka se o něj postarat. On zase pomáhal mě protože byl tak vychovaný, žehlení nebo uklízení mu nedělalo problém. Nyní už ale děti doma téměř nejsou, mají prostě svůj život. Syn odjel za prací do zahraničí takže ho zase pár měsíců neuvidím, dcera je taky pořád pryč takže člověk přijde domu a je sám mezi čtyřma stěnama. Začínám se obávat okamžiku kdy se nadobro odstěhují a zůstanu úplně sám, přitom hledat si jinou ženu nepřichází samozřejmě vůbec v úvahu protože se ženou můžu mít pouze hezký kamarádský vztah, takový omyl bych už rozhodně znovu neopakoval. Jsem prostě na kluky a to se nedá nijak změnit, bohužel obětoval jsem dětem možná větší část svého života než bylo nutné a zřejmě jsem si nechal ujet vlak, ale nevzdávám se a zkouším to. Mám přece pouze dvě možnosti, najít si partnera a nebo zůstat sám, no a myslím si že člověk by se nikdy neměl vzdávat ale měl by pro to co si přeje udělat prostě maximum.


| Autor: Petr | Vydáno dne 06. 05. 2006 | 8556 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek