23. 02. 2018

Jaro a léto 2006. Radost, láska i bolest

Můj milý deníčku, dlouho jsem už neaktualizoval a tak je čas opět něco napsat, pouze trochu nevím jak začít. Můj život se v letošním roce kompletně změnil a kdyby mě to co prožiju někdo vyprávěl před pěti či šesti měsíci, nevěřil bych mu ani slovo. Jsem ale šíleně moc rád že jsem se konečně probudil a začal něco dělat, jsem rád za všechno co potom následovalo a co jsem prožil. Stálo mě to hlavně ze začátku mnoho sil, neobešlo se to bez depresí a spousty proplakaných večerů a nocí. Uplynulých několik letošních měsíců bylo velmi bolestivých ale také úžasně krásných a plných velikého štěstí.

Přátelé, kamarádi:
Poznal jsem dost nových lidiček, různých životních osudů... Mám pár nových přátel, opravdových kamarádů kteří jsou moc prima a se kterými je mě dobře, na které se mohu spolehnout. Hodně mě to pomáhá, pomáhají mě už tím že tu jsou, že si na sebe vzpomeneme a každý z nás ví že není úplně sám, že je tu někdo kdo na něj myslí. Takový opravdový kamarád je nejlepší lék na všechny deprese světa, na všechny těžké chvilky které člověka v životě potkají.

Moji nejbližší, rodina:

Svěřil jsem se svým nejbližším že jsem na kluky. Mamce, svojí dceři ale i své bývalé manželce. U všech jsem se setkal s až neuvěřitelným pochopením a jsem jim za to moc vděčný. S bývalou manželkou jsme si díky tomu spoustu věcí vysvětlili. A s mojí dcerou mám nyní naprosto fantastický vztah, každému dítěti a každému rodiči bych přál aby byl jejich vztah také tak otevřený a úžasný. Jenom to prostě chce otevřít svoje srdíčko a nebát se říct nahlas svoje city.
Za tři týdny se vrátí můj syn ze zahraničí. Přijede domu pouze asi na čtyři měsíce, v lednu chce odjet zpět. Šíleně moc se na něj těším, neviděl jsem ho již spoustu měsíců. Těším se, ale současně mám obrovský strach. Je to poslední z mých úplně nejbližších který to ještě o mě neví, že jsem na kluky. A přiznám se že vůbec nevím jak bude reagovat. Vím že mě má rád a tak mám naději že se s tím snad vyrovná, že to pochopí a neodsoudí mě. Vím že mu to musím říct a vím že to musí být co nejdříve, z různých důvodů tohle nemohu odkládat. Bojím se, ovšem vyhnout se tomu nemohu v žádném případě. Možná jsou mé obavy zbytečné, raději se ale připravuji na tu horší variantu. Koncem září už bude jasno a pak napíšu sem do deníčku jak to dopadlo.

Letošní léto:

A co napsat o letošním létu? No musím říct že jsem ho konečně prožil opravdu naplno. Mnoho a mnoho uplynulých let jsem léto kromě krátké dovolené prožil vždycky celé v práci včetně téměř všech víkendů. To letošní je pro mě naopak velmi krátké, prostě potřeboval bych aby bylo mnohem delší :-). Každý víkend jsem někde pryč, moje auto letos najezdilo spousty kilometrů a užívám si léto s novými kamarády, užívám si nádherné přírody atd... Je to léto na které nikdy nezapomenu, naprosto odlišné od všech předchozích a opravdu super.

Láska:

A když už bilancuji uplynulých několik měsíců, asi se nemohu nezmínit o tom že mě potkala také láska, taková o které jsem snil celý život. Poznal jsem jak úžasně krásné je milování s klukem, všechno co při tom prožívám, ty pocity, každý dotek.... to neumím ani slovy popsat. Láska je opravdu mocná čarodějka a když ji můžu prožívat tak jak jsem vždycky chtěl, prostě s klukem protože právě tohle je přesně podle mého srdce, je to něco neuvěřitelně krásného. A protože ten plamínek lásky hoří na obou stranách, měl bych mít vlastně důvod k obrovskému štěstí. Jenomže to bych nebyl já aby bylo všechno tak jednoduché, to by potom bylo toho štěstí moc najednou. A tak to obrovské štěstí občas vystřídají chvilky smutku a bolesti, vždy když si uvědomím nejistou budoucnost naší lásky, když přijdu domu do prázdného bytu kde na mne nikdo nečeká a já nevím jestli se tohle někdy změní. Toužím po partnerovi se kterým budu moci žít každý den, to je přeci mým největším přáním. Přitom ale prožívám lásku se kterou si nevím rady, které se nedokážu vzdát i když vím že právě ona mě asi tuhle budoucnost nebude schopna nikdy splnit. Že se mě něco takového stane bych nikdy nečekal, život je opravdu někdy složitý a strašně nespravedlivý. Moc to bolí ale já nemám sílu s tím nic udělat, když se zamiluju tak lásce dávám všechno. Přestal jsem inzerovat že hledám partnera protože neumím lhát a slibovat nemožné, láska kterou nyní prožívám zaplnila moje srdíčko úplně celé. Je v něm nekonečně mnoho místa pro přátele ale pro lásku je v něm místo pouze jedno. Uvidím co přinese čas, zatím mě nezbývá než věřit že se možná stane nějaký zázrak, že se to prostě časem nějak vyřeší.


| Autor: Petr | Vydáno dne 03. 09. 2006 | 1777 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek