26. 04. 2018

Dnes je to rok od prvního setkání.....

Dnes je to přesně rok kdy jsme se s Jiříkem poprvé osobně viděli, kdy jsem za ním přijel. Čas neruvěřitelně rychle letí a tak dnes slavíme takové malé výročí .
Ani jednoho z nás dvou tehdy před rokem nenapadlo, co naše setkání způsobí a jak to vše nakonec dopadne. Jel jsem za Jiříkem pouze jako za kamarádem se kterým si píšu a kterého bych rád poznal osobně, chtěli jsme se vidět a popovídat si. Netušil jsem tehdy když jsem odjížděl z domova, že tento den se pro mne stane dnem s velkým D, dnem který znamenal zásadní zlom v mém životě. Byl základním kamenem změny v životě nás obou. Následovala další setkání a postupně se mezi námi rozhořela krásná a upřímná láska. Osudová láska která změnila naše dosavadní životy a o které jsme oba přesvědčeni, že nás nikdy neopustí .

Vzpomínám na ten den prvního setkání a také na všechna další která následovala. Jsou to krásné vzpomínky na okamžiky plné poznávání a objevování, romantické a radostné okamžiky plné vášně a emocí, ale také bolesti a smutku při loučení a návratech domů... A také na naše první Vánoce které jsme již oslavili v našem novém, společném domově. Byl to začátek druhé, úplně nové etapy mého života ve kterém jsem nyní nesmírně šťastný.

Říká se, že taková ta první slepá zamilovanost skončí a pak ve společné domácnosti nastane každodenní všední život. Že pak přijdou různé překážky a starosti, že na partnerovi začneme objevovat vlastnosti které jsme v úžasné a "slepé" lásce neviděli, že se romantická láska postupně změní na každodenní obyčejné spolužití....
Nevím, asi to v mnoha případech platí ale u nás určitě nikoliv. My jsme si už s Jiříkem každý několikrát pomyslel že toho druhého milujeme tak, že víc to už ani snad nejde. A přitom čím jsme spolu déle a čím více se poznáváme, tím máme každý z nás pocit že toho druhého milujeme ještě více. Samozřejmě je pravda, že společný život dvou partnerů je něco jiného než když každý bydlí jinde a pouze se navštěvují. Když jsme s Jiříkem začali žít spolu v našem novém bytě, teprve pak jsme postupně samozřejmě více poznávali jeden druhého, v různých situacích objevovali vlastnosti toho druhého o kterých jsme nevěděli atd... Je to ale o umění vzájemné tolerance, umění přizpůsobit se v některých věcech svému partnerovi, je to hlavně také o vzájemné komunikaci která nikdy nesmí chybět. Není to ale vůbec těžké pokud skutečně svého partnera milujeme, láska je mocná čarodějka a také jak se říká "hory přenáší". Jestli-že svého partnera upřímně milujeme, víme a cítíme že skutečně s ním chceme jít dalším životem a žít jeden pro druhého, pak je to vše lehké a žádná překážka není překážkou. Když svého partnera skutečně miluji, miluji ho právě takového jaký je. Nám se to s Jiříkem daří a jsme spolu skutečně šťastní.

Každodenní a všední problémy samozřejmě řešíme ale náš společný život není všední nebo snad dokonce nudný ani na chviličku. Naopak až neuvěřitelně rychle nám oběma ten veškerý čas utíká a každý den, víkend, týden... se nám zdá velmi krátký. Snad nikdy v mém životě mě neuběhlo sedm měsíců roku tak rychle jako mě uběhly tyto měsíce v letošním roce. Vysvětlení mám k tomu jediné, když je člověk šťastný a spokojený, pak mu čas neuvěřitelně rychle letí. Přeji z celého srdce také každému z vás kdo zatím svého životního partnera hledá, aby se nevzdával ve svém snažení a jednou našel stejnou lásku a štěstí....


| Autor: Petr | Vydáno dne 29. 07. 2007 | 1595 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek