22. 09. 2018

Mé nové zaměstnání. Má rodina, přátelé, vzdálenost která nás dělí....

Jsme uprostřed léta, je to již sedm měsíců kdy jsem se přestěhoval. Dnes uplynuly také už tři měsíce kdy jsem opustil i pracovně Severní Čechy a nastoupil zde, ve svém novém domově do nového zaměstnání. Takže opět takové malinké ohlédnutí o:).

Pokud jde o zaměstnání, nechci to zakřiknout ale zatím jsem velmi spokojený. Ani jsem nedoufal že si po patnácti letech tak rychle zvyknu opět na roli zaměstnance, zdá se mě to až neuvěřitelné. Měl jsem veliké štěstí protože najít v dnešní době práci v mém věku není často jednoduché. Našel jsem zaměstnání prakticky ve svém oboru které mě velmi baví, práce kterou dělám je zajímavá, někdy malinko fyzicky náročnější než na co jsem byl poslední roky zvyklý ale to mě vůbec nevadí, spíše naopak. A co je velmi důležité, spoluzaměstnanci jsou parta opravdu bezva lidí se kterými si rozumím a nemám nejmenší problém. Můžu si jenom přát aby to tak zůstalo i do budoucna, no a ke 100% spokojenosti mě (ostatně jako téměř každému) chybí pouze vyšší plat . Stačil by ten statisticky průměrný plat v ČR vycucaný úředníky asi z prstu, jelikož možná 80% zaměstnanců v ČR si může o něm nechat jenom zdát....

Jsem nyní vlastně spokojený a šťastný človíček, mám svou životní lásku, práci která mě baví, zdejší kraj jsem přijal za svůj nový domov a líbí se mě tu, našel jsem zde nové přátele. Jediné na co si musím zvyknout a s čím se nedá nic dělat je vzdálenost od svých přátel z minulého domova a svých blízkých, na takovou vzdálenost jsem nebyl celý svůj dosavadní život zvyklý. Dělilo nás vždy max. 40km a nyní je to 150 až 200km, to je bohužel trochu rozdíl. Kromě jiného hlavně časově, protože za jeden den se dá stihnout pouze jedna, maximálně dvě návštěvy... čas vždycky neúprosně rychle utíká a minimálně se čtyřmi až pěti hodinami musí člověk počítat pro cestu tam a zpět. A není to lehké ani pro mé úplně nejbližší lidičky jako je má dcera, mamka... Loučení bývá občas trochu těžké, stýská se jim a mě taky.

V červnu jsme zde u nás s Jiříkem přivítali několik návštěv a bylo to moc prima. Přijel můj nejlepší kamarád z Děčína se ženou, ten kterému jsem se svěřil až jako poslednímu a u kterého jsem se v dubnu loučil s mým rodným krajem. Strávili jsme fantastický víkend u nás na chatě v Chebu, udělali mě velkou radost že přijeli.
No a takovou hlavní a největší akcí byla společná víkendová oslava narozenin, protože v červnu slavím narozeniny já, Jiřík a také má bývalá manželka Jana. Přijela Jana se svým přítelem a také s jejich jezevčíkem Dastíkem, dcera Janička se svým přítelem, nechyběli také naši dva bezva kamarádi (také gay pár) zde ze záp. Čech se svým pejskem Džinem. Byl to super víkend plný legrace a o zábavu se postarali také Dastík s Džinem, oba tito psí kluci prováděli takové milostné kousky že naše fotoaparáty byly stále v činnosti a zde je celé jejich řádění ke stažení , nebo je možné jej stáhnou také ze sekce download kam jsem soubor umístil.

       

Je to zvláštní, nevím zda jsme možná světlá výjimka ale je pravdou že s mou bývalou ženou jsme opravdoví kamarádi a rozumíme si nyní víc než snad za celých 20let společného života. A když jedeme s Jiříkem do Děčína, pokud čas dovolí nevynecháme také návštěvu u nich a je to moc prima. Také moje sluníčko - má dcera Janička má Jiříka moc ráda a vlastně celá má rodina jej přijala skvěle. Jsem jim za to všem moc vděčný a přál bych opravdu každému kdo se dostane do podobné životní situace jako já, aby měl kolem sebe také tak skvělé lidičky a prožil stejné štěstí.
Můžeme prožívat skutečnou lásku a být se svým partnerem šťastní, stokrát si můžeme říkat že je to náš život a když se to někomu nelíbí je to jeho problém.... přesto ale bez podpory našich dlouholetých přátel a hlavně blízkých z rodiny by nebylo to štěstí myslím stoprocentní. Vím o několika málo lidech kteří mě asi zavrhli, to byli ale spíše takoví "známí" a nijak mě to netrápí. Skuteční přátelé na kterých mě záleželo zůstali a hlavně zůstala celá rodina, to je pro mne velmi důležité.

Tento týden má opět přijet dcera se svým přítelem, mají dovolenou a tak přijedou na pár dnů. Chybí mi sluníčko moje, tak se už nemůžu dočkat. Další týden pak přivezu na několik dnů svou mamku, bude to její první návštěva u nás protože dosud to nějak nevycházelo, někdy z časových důvodů a jindy zase kvůli zdravíčku které ji občas zlobí. Takže se všichni už moc těšíme.


| Autor: Petr | Vydáno dne 29. 07. 2007 | 1735 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek