26. 04. 2018

Rok 2007 .... současnost

Když jsem počátkem loňského roku 2006 dospěl k rozhodnutí že takhle to už dál nejde, že se musím nějak zbavit svých depresí které mne přepadly a místo sebelítosti nad svým osudem bych měl začít něco dělat abych ten osud změnil, jako jeden z prvních kroků které jsem učinil bylo vytvoření tohoto mého webu. Strašně jsem potřeboval se konečně svěřit, chtěl jsem dát světu vědět že tu jsem a že žiju. Věřil jsem že v mém životním příběhu možná někdo najde tak trochu i sám sebe protože podobných životních osudů je jistě mnoho. A tak že můj web by mohl někomu možná i trochu pomoci, nekomu s podobným osudem dát vědomí že není sám, mladým gay klukům zase poučení čeho se vyvarovat a podobně. A samozřejmě tak trochu jsem doufal že stránky mě pomohou najít nějaké fajn gay kamarády, možná snad i splnit svůj životní sen.....

Že by se mě podařilo splnit svůj největší sen a našel bych životního partnera, lásku.... o tom jsem se raději moc nahlas neodvažoval ani uvažovat, pouze v tom nehlubším koutku duše jsem tajně věřil a doufal. Ani ve snu by mě nenapadlo co všechno se během celého roku 2006 stane a jakým zásadním způsobem mé rozhodnutí změní celý dosavadní život.

Jsem nesmírně rád že jsem se probudil, začal něco dělat a mimo jiné vytvořil tento svůj web, protože v opačném případě bych zůstal sám se svým tajemstvím a trápením až do konce života. Dnes vím že moje snažení nebylo zbytečné. Stránky které jsem vytvořil splnily prakticky vše v co jsem doufal, našly si své čtenáře, poznal jsem několik úžasných lidí a fanj kamarádů, našel jsem svou velikou lásku a životního partnera.

Chtěl bych tedy říci, ačkoliv se nám někdy zdá naše životní situace jakkoliv bezvýchodná, nikdy se nevzdávejme. To že jsem gay přece neznamená že bych se měl do konce života trápit. Ze všeho nejdříve je nutné přijmout sám sebe takového jaký jsem, se svou orientací se smířit a přijmout ji za svou. V momentě kdy se toto stane a smířím se sám se sebou, je už mnohem snažší podnikat další kroky. Nemá opravdu smysl utápět se v depresích, litovat se a být na všechno sám, sami to často ani nezvládneme. Naopak, abych se ze svých depresí dostal musím proti nim bojovat. Například pokud se nikomu nesvěřím a všechno budu uchovávat v sobě jako své nejhlubší tajemství, pak nikdo za mnou sám od sebe nepřijde aby mě pomohl a podpořil, nikdy nenajdu kamaráda který by mě chápal, nikdy nenajdu ani lásku po které toužím. K tomu abychom našli tu pravou a opravdovou lásku je nepochybně potřeba také velké štěstí, ale první krok musím vždycky udělat já sám a natáhnout ke štěstí ruku s otevřenou dlaní a srdcem. Nikdy není pozdě, já jsem tak učinil až ve svých padesáti letech a dnes jsem skutečně šťastný. Snad mohu pouze litovat že jsem to neudělal mnohem dřív, ovšem to už je osud....


| Autor: Petr | Vydáno dne 19. 11. 2007 | 1695 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek