Myslíte si, že většinová společnost v Česku je dostatečně tolerantní ke gayům a lesbičkám? Nebo máte opačný pocit či špatnou zkušenost? Skrýváte například až úzkostlivě svou orientaci v zaměstnání, na úřadech, u lékaře, před kamarády a podobně? Je mnoho podobných otázek které jsem si v loňském roce pokládal.
Loni jsem prošel svým coming outem a tak dnes, zhruba po roce bych se chtěl tímto tématem zabývat trochu blíže a zde je tedy několik mých vlastních postřehů:
Postupně v průběhu loňského roku 2006 jsem se svěřil svým blízkým, rodině, dlouholetému kamarádovi... Až na malé výjimky proběhlo vše nad očekávání dobře a měl jsem dostatek důvodů ke spokojenosti. Pak těsně před Vánoci jsem se odstěhoval do úplně jiného kraje, s Jiříčkem jsme koupili byt a začali žít spolu. Tím jsem se dostal do řady nových situací, do takových ve kterých se už člověk nemůže anonymně skrývat ale kdy skutečně musí i úplně cizím lidem říct "jsem gay". Mnohdy sice nepřímo, jinými slovy a nebo nemusí ani říkat nic, ale ví že dotyčnému je to jasné....
Například když jsme společně byli na Městském úřadu zaregistrovat si své nové trvalé bydliště, ale také už při vlastní koupi bytu při jednání s real.kanceláří a bývalým majitelem bytu, všem bylo samozřejmě ihned vše jasné. Po nastěhování si dáte svá jména společně na zvonek, poštovní schránku a na dveře, tím to zase nepřímo oznámíte sousedům. Potřeboval jsem najít si svého zubaře, Jiřík mě to vyřídil u své zubařky že mě vezme ...když je to v rodině.. :-)) . Sháněl jsem také k jakému obvodnímu lékaři bych se zde zaregistroval, opět se Jiřík zeptal toho svého zda by vzal jeho přítele, následovala odpověď ...samozřejmě ať přijde.. . Když jsem tam přišel báječně jsem si popovídal se sestřičkou i s lékařem, vždycky se mě zeptají jak se s Jiříkem máme.... Chodíme společně ke své kadeřnici která ví že žijeme spolu... Když jsem se přistěhoval, seznámil jsem se také se spoustou lidí ze zaměstnání od Jiříka, s mnohými jsme přáteli, navštěvujeme se atd... Jiříka všichni už dlouhá léta znají a mne přijali skvěle a s naprostou samozřejmostí. No a v mém zaměstnání? Říkal jsem si že to tady určitě nikomu vykládat nebudu, jenomže praxe je trochu jiná. Je samozřejmé že lidi jsou zvědaví a ptají se jak jsem se zde, až tak daleko ocitnul. Proč jsem zavřel svojí firmu a přestěhoval se až sem na západ. Můj šéf když jsem byl dlouho tajemný se mě pak přímo zeptal, .. tak přistěhoval jsi se sem za ženskou nebo máš chlapa?... :-)) . Moji spolupracovníci jsou oproti mě většinou o mnoho let mladší a jsme prima parta, jsou to pracovití kluci a fajn kamarádi. Žena jednoho mého spolupracovníka dělá pedikůru a protože jsem měl problém s kuřími oky, domluvil jsem se s ní a objednal sebe i Jiříka. Chodíme tam společně od té doby pravidelně každý měsíc, poklábosíme o domácnosti, kde jsme byli, co jsme vařili... prostě o všem. Bylo už mnoho i jiných situací kdy nebylo možné před všemi spolupracovníky utajit že žiju s chlapem a nikoliv se ženou. Jsem upřímný člověk který nelže a nehodlám si kvůli tomu že jsem gay komplikovat zbytečně život, vymýšlet si různé intriky a úzkostlivě se skrývat. Zatím všichni kdo to o mě ví vzali tuto informaci s naprostou samozřejmostí...
Takže moje zkušenosti jsou k tomuto tématu vesměs pozitivní. Samozřejmě že výjimky se najdou, ale za ten rok jsem nezaznamenal žádnou výrazně zápornou zkušenost která by opravdu stála za řeč. Je ale možné že mám štěstí na lidi, že tolerance okolí se tak trochu liší také podle krajů a podobně.
K tomuto tématu jsem připravil anketu , protože mě zajímají názory a zkušenosti ostatních. Za hlasování předem všem děkuji.
