Před dvěma lety proběhl na Fakultě humanitních studií v Praze výzkum zaměřený na různé aspekty související s mužskou sexuální orientací. Výzkum přinesl řadu zajímavých výsledků, zde je k dispozici krátký článek týkající se části celého projektu. Jde o tzv. gaydar, tedy (ne)schopnost rozpoznat sexuální orientaci na základě prvního dojmu:
Poznáme sexuální orientaci mužů podle hlasu a tváře? Náš výzkum ukazuje, že NE.
Valentová Jaroslava & Havlíček Jan
Fakulta humanitních studií UK, Praha
VÝZKUM: Před nějakým časem jsme na Katedře antropologie na FHS UK v Praze provedli výzkum zaměřený na různé aspekty související s mužskou sexuální orientací a jednou částí tohoto projektu bylo zkoumání tzv. Gaydaru, tedy možnosti poznat sexuální orientaci neznámého člověka pouze na základě prvního dojmu.
GAYDAR: Obecně se má za to, že gaydar funguje, tedy že sexuální orientace je nějak zjevná. Ale podle čeho tak usuzujeme? Podle hlasu? Tváře? Oblečení? Gest? Rozhodli jsme se prozkoumat vnímání sexuální orientace pouze na základě informací, které nám zprostředkovává lidská tvář a hlas. Jak známo, tvář i hlas hrají velmi důležitou úlohu v mezilidské komunikaci i při výběru sexuálního partnera a předávají nám o svém nositeli mnoho důležitých informací – např. velmi dobře zvládneme z tváře i hlasu vyčíst, zda se jedná o muže či ženu, jakého je dotyčný či dotyčná přibližného věku a také některé osobnostní rysy, které se při vzájemné komunikaci mohou být důležité, např. zda je daný člověk dominantní.
METODY: V našem výzkumu jsme tedy chtěli zjistit, zda lidský hlas a tvář prozrazují i takové informace, jako je sexuální orientace. Jak výzkum probíhal – v naší laboratoři jsme pořídili standardizované fotografie tváří a hlasové nahrávky 62 mužů, z nichž byla zhruba polovina homosexuálních a polovina heterosexuálních. Nezávislí hodnotitelé (ženy a homosexuální muži) poté tyto fotografie a nahrávky hodnotili pomocí sedmibodové škály ohledně sexuální orientace a maskulinity-femininity. Každý hodnotitel tedy obodoval danou tvář a daný hlas, zda se mu zdál typický pro homosexuální či heterosexuální muže a zda ho vnímal jako mužný, tedy maskulinní anebo zda na něj působí spíše žensky, tedy femininně. Tím jsme chtěli zjistit, zda v našem vnímání sexuální orientace hrají nějakou roli znaky, které vnímáme jako typické pro muže a typické pro ženy.
VÝSLEDKY: A co jsme zjistili? Pomocí korelační analýzy jsme zjistili, že naši hodnotitelé se shodují v přisuzování sexuální orientace i maskulinity-femininity na základě tváří i hlasů. To znamená, že si dokážeme představit něco konkrétního pod pojmem typický hlas homosexuálního muže anebo typicky maskulinní tvář. Tento výsledek je důležitý, protože nám ukazuje, že lidé sdílejí určitou představu o těchto znacích a zároveň že homosexuální muži a ženy vnímají tyto znaky podobně. Dále se ukázalo, že tváře i hlasy, které byly hodnoceny jako femininní, tedy působily spíše jako typické pro ženy než pro muže, byly zároveň hodnoceny jako typické pro homosexuální muže. Tento výsledek poukazuje k tomu, že máme tendenci spojovat zženštilé znaky u mužů (nechápejte zde slovo „zženštilý“ jako něco negativního – v češtině je prostě jen málo neutrálních výrazů pro femininní znaky u mužů) s homosexuální orientací. To, myslím, jen potvrzuje rozšířený názor o tom, že homosexuální muži vykazují nějaké pohlavně atypické znaky, tedy znaky, jež nejsou typické pro muže, ale spíše pro ženy. Nicméně posledním velice důležitým výsledkem je to, že hodnocení sexuální orientace na základě hlasů a tváří nesouhlasilo se skutečnou sexuální orientací mužů tak, jak jsme ji zjišťovali pomocí dotazníkových škál. Jinak řečeno náš výzkum ukazuje, že gaydar zřejmě nefunguje až tak dobře, jak bychom si mohli představovat, protože alespoň podle tváří a hlasů nedokážeme sexuální orientaci mužů správně poznat.
Zdroj článku: Mgr. Jaroslava Valentová
Zde je malá anketa k tomuto tématu
