Pocházím z generace která pamatuje doby ve kterých i obyčejný "pevný" telefon byla vcelku vzácnost. Zatelefonovat jsme si mohli z vrátnice některého podniku, z prodejny či telefonní budky ale nebylo většinou komu jelikož v domácnostech tolik rozšířený ani z daleka nebyl. Vzájemná komunikace mezi vzdálenými přáteli či známými probíhala téměř výhradně pomocí pošty, tehdy byla ještě pošta poštou a nikoliv institucí nabízející pojištění a bankovní služby a já nevím co všechno. Pamatuji jak jsem netrpělivě vyhlížel poštovní doručovatelku, jak jsem každý den poctivě prohlížel svou poštovní schránku zda mě někdo nepíše a s jakou radostí a nedočkavostí jsem otevíral každý dopis. Docela nostalgicky na tu dobu občas vzpomínám a mám takový zvláštní pocit když vezmu do ruky několik desítek let staré dopisy které jsme si psali například s kamarády z vojny a pročítám si je. Mám pocit že vzájemná komunikace mezi lidmi byla mnohem upřímnější. Oproti současnosti bylo tehdy třeba vynaložit větší úsilí. Vzít do ruky tužku a papír - psát a potom to zalepit do obálky - nalepit známku a odnést do schránky. Člověk věděl že když si dal někdo tu práci a nelitoval času ani peněz které to stálo, pak mu na mě opravdu záleží. S některými přáteli či příbuznými jsme se mnohem častěji než dnes chtěli vidět a ten čas jsme si vždy našli. Vždyť kromě dopisů byla především osobní komunikace přirozeným prostředkem jak si vyměnit informace, zážitky, pocity....
Dnes máme k dispozici mobily a píšeme SMSky, e-maily, pomocí internetu spolu mluvíme a současně jeden druhého díky webové kameře vidíme na monitoru. K narozeninám či jiným výročím zašleme SMS, v lepším případě vybereme na internetu nějakou elektronickou pohlednici kterou odešleme na e-mail. Nedá to moc práce, nemusíme nikam chodit kupovat skutečné papírové blahopřání které bychom museli napsat ručně a odeslat poštou. Ani na dovolené si nemusíme lámat hlavu nad nákupem pohlednice, mobilem se vyfotíme a odešleme pozdrav i s obrázkem z mobilu jako MMS. Jsou to všechno naprosto skvělé možnosti o kterých bychom si ještě před několika lety mohli nechat jenom zdát. O jejich výhodách nemůže být sebemenšího sporu, jenom si občas říkám zda se společně s těmito možnostmi někam nevytrácí některé lidské vlastnosti jako je například upřímnost a hlavně člověku přirozená potřeba osobní komunikace. Zda se v dnešní uspěchané době nenecháváme novými technickými možnostmi v komunikacích pohltit více než je nezbytně nutné.
Aniž bychom si to uvědomovali tak se připravujeme o možnosti živých vzpomínek, něčeho na co bychom si mohli v budoucnu sáhnout a zavzpomínat. Blahopřání zaslané jako SMS či pozdrav z dovolené si do budoucna neuchováme, smažeme jej ihned a nebo o něj přijdeme při příští výměně mobilu za nový. Na e-mail si také sáhnout nemůžeme, můžeme si jej uložit a archivovat ovšem vždy s rizikem jelikož přijít nenávratně o elektronická data není nic vyjímečného. Navíc dlouhodobější archivace jakých-koliv elektronických dat je problém a to hlavně s ohledem na technický pokrok a rychle se měnící technologie. Klasickou gramofonovou desku dnes již nemáme téměř na čem přehrát a v blízké budoucnosti dopadneme stejně s videonahrávkami pořízenými na videopásek. O počítačových technologiích raději nemluvě, co jsme dnes napsali v nějakém počítačovém programu tak v jeho novější verzi již nejde zobrazit atd... Je to zkrátka čím dále složitější a jsme tak nuceni žít přítomností bez možnosti si tuto přítomnost někdy ve vzdálenější budoucnosti hmatatelněji připomenout.
Já mám dnes možnost vzít do ruky dopisy které nepsal žádný počítačový program ale které mě napsali mí přátelé a kamarádi vlastní rukou. Časem několika desetiletí papír možná trochu zežloutl ale to je vše, mám je v ruce a mohu si na ně sáhnout, mají obrovskou moc vyvovat v mé mysli živé vzpomínky. Stejně tak pohlednice které jsem dostal, ty mají navíc své historické kouzlo. Dnešní mladá generace bude již o tyto možnosti ochuzena protože nyní se prakticky ze 100% využívají pouze moderní komunikace. A to mě připadá docela smutné.
