23. 02. 2018

Malé zimní zamyšlení

V listopadu jsem sliboval častější aktualizaci stránek přes zimní období, bohužel se tak ale nestalo. Důvody jsou různé, většinou hodně práce a málo času, někdy trochu lenosti a prázdná hlava když nevím o čem psát. Je čím dál více věcí které mě v té dnešní nelehké době doslova štvou a nad kterými přemýšlím, které se přímo dotýkají mě i mých blízkých ale také úplně každého z nás. Ovšem o těchto věcech psát nechci protože mé stránky nejsou o politice a podobných tématech.

Zima je pro mne v posledních zhruba pěti letech vždy dosti depresivním obdobím a nevím proč tomu tak je. Již přes tři roky žiju spokojeným životem po kterém jsem tolik toužil, životem s milujícím partnerem naplněným vzájemnou láskou a hřejivým pocitem štestí že máme jeden druhého. Nemám tedy žádný vážný důvod k depresivním náladám a přesto se jim každoročně v zimním období neubráním, přichází v průběhu ledna a trvají minimálně celý únor. Zřejmě to má souvislost s vyšším věkem, jinak si to neumím vysvětlit. Nedostatek slunce a několik měsíců trvající sychravé počasí s krátkými dny má na mne zřejmě mnohem negativnější účinky než když jsem byl mladší.

Nevím, skutečností je že v tomto období přijíždím z práce mnohem unavenější, často bez nálady a uzavřen do sebe neschopen větší komunikace. Přemýšlím o věcech které si jinak během roku tolik nepřipouštím nebo na které tak moc nemyslím. Vzpomínám na mnohé okamžiky svého dětství, na svou babičku i dědu které jsem tolik miloval a moc mě schází přesto že je to již mnoho let co tu nejsou s námi. Zřetelně vidím některé další okamžiky svého života z období kdy mé děti byly malé a tak podobně. Najednou velmi intenzivně cítím jak neuvěřitelně hluboké kořeny jsem ve svém rodném kraji na severu zapustil. Všechna ta důvěrně známá místa a celý kraj kde jsem prožil své úžasné dětství a vlastně celé půl století života mě moc chybí. Stýská se mě po něm, stejně jako po blízkých a přátelích které jsem tam nechal a nyní je mám tak daleko.
Zde na západě Čech jsem si zvykl, je tu mnoho krásných míst a našel jsem novou práci i pár nových přátel. K tomu abych se zde cítil skutečně doma mám ten nejdůležitější důvod ze všech důvodů na světě, svého milovaného Jiříka bez něhož si svůj život neumím představit a se kterým jsme si spolu vytvořili domov do kterého se oba nesmírně rádi vracíme. Je to náš domov ve kterém jsem šťastný, vím že jsem zde doma a tak to i cítím.
Nevím jak své pocity přesně popsat, najednou si uvědomuji že slovo domov má více významů. Byt ve kterém žijeme je příjemným útulným místem plným lásky, bezpečí a porozumnění. Místem kam se vždy rád vracím a o kterém s naprostou jistotou vím že jsem tu doma. Naproti tomu ale vnější prostředí, kraj ve kterém žiji je již něco jiného. Z tohoto úhlu pohledu je a vždy zůstane hluboko v srdci mým domovem kraj ve kterém jsem se narodil a prožil podstatnou část svého života. Mohu se tomu bránit ale nic s tím neudělám, protože ty kořeny zarostly tak hluboko do srdce že je nelze prostě vytrhnout a zbavit se jich. Myslím že něco jiného je opustit svůj rodný kraj ve dvaceti či třiceti a zcela jiné je to po padesáti letech. To už skutečně tak jednoduché není.

No ale blíží se jaro a to sebou přinese jako každoročně jistě veselejší mysl. Před námi je březen a hned po něm přijdou Velikonoce které strávíme se svými blízkými v Děčíně, České Lípě a Šumperku. Odtud pojedeme na čtyřdenní pobyt do lázní na Slovensko kde nabereme po zimě nové síly a romanticky oslavíme dvouleté výročí od naší svatby. No a pak se už budeme těšit na léto a dovolenou s přáteli v Bulharsku. Plánů máme dostatek tak ještě zdraví aby sloužilo, to je ze všeho to nejdůležitější. Přeji všem krásné jaro a celý tento rok aby byl naplněný láskou, štěstím a pevným zdravím.