19. 11. 2018

Pár slov po delším čase

Po delší době opět srdečně zdravím a hned v úvodu přeji všem hodně štěstí v novém roce 2018. Z celého srdce přeji každému hodně lásky, splnění i těch nejtajnější přání, aby to byl rok plný pohody a úspěchů v osobním i pracovním životě. A samozřejmě hlavně zdraví, což je pro každého z nás to úplně nejdůležitější.

Mezi uplynulými svátky jsem měl trochu více času, tak jsem si prohlédl pár osobních webů, na které zde mám například i odkazy a kam jsem kdysi rád chodil. Z některých se staly weby komerční, některé zanikly, některé nejsou už třeba 7 let aktualizovány. Škoda, život je ale složitý, žijeme v poněkud uspěchané době a času je málo. Však já sám aktualizuji tento svůj osobní web také velmi zřídka, bohužel.

Život utíká velmi rychle a než se člověk naděje, je další rok za námi. Vždyť letos tomu bude již 12. let, kdy jsem tyto své webové stránky vytvořil. O uplynulých Vánocích tomu bylo již 11.let, kdy jsem se přistěhoval sem, do západních Čech za Jiříkem. A v dubnu tomu bude přesně 10 let, kdy jsme si s Jiříkem slavnostně řekli své ANO a vstoupili do registrovaného partnerství.
A na jaře tomu bude už 11 let, kdy jsem uzavřel zhruba po 14.letech v Jílovém svůj televizní servis a zde v novém působišti jsem si našel zaměstnání. Televize již dávno neopravuji, ale Živnostenský list jsem nezahodil, dělám antény a satelity a našel jsem si zde již za ty roky mnoho nových zákazníků. Pouze s tím rozdílem, že to dělám jako vedlejší činnost a jinak jsem už 11 let zaměstnancem.
Neuvěřitelné. Pamatuji se, jako kdyby to bylo včera, když jsem si kdysi dávno říkal, jak daleko mám ještě do důchodu a pouze jsem s úsměvem mávnul rukou, že je to vlastně v nedohlednu. A nebo když jsem si položil v duchu otázku, kolik mě vlastně bude let v roce 2000. No prosím, dnes tu máme rok 2018 a do důchodu to mám pouhé 2 roky. A kdyby nám ty důchodové odchody neprodloužili, mohl jsem si důchodu vlastně už rok a půl užívat.
Až do svých 50 let jsem vůbec nad nějakým věkem nepřemýšlel. Teprve když jsem dovršil padesátku, najednou jsem začal nad tím přemýšlet, bilancovat svůj život atd.. Udělal jsem tehdy ve svém životě zásadní změny, vytvořil jsem tento svůj web a šel za svým cílem, tak, jak jsem to hluboko v duši cítil. Našel jsem si Jiříka a půl roku na to jsem se za ním odstěhoval. No a od té doby ten čas letí neskutečně závratnou rychlostí. Nyní po šedesátce snad ještě rychleji.

Statisticky se dožíváme vyššího věku, v reálu tomu ale mnohdy není. Mojí mamince bude nyní v lednu 82 let, ovšem posledních 5 let, ať mě každý odpustí, to už za život nepovažuji. Statisticky se dožije úctyhodného věku, v reálu ale ve své podstatě nikoliv. Život, kdy člověk pouze leží, nevnímá, jeho tělo je kost a kůže, sám už nepohne ani rukou či nohou, závislý kdy ho někdo nakrmí, dá mu napít, umyje ho, otočí atd... , není život. Díky moderní lékařské péči a vědě umíme život statisticky prodloužit, to ano. Avšak proti některým nemocem jsme i dnes stále bezmocní, takže člověka mnohdy umíme udržet při životě, avšak skutečný život to už není.
Prošel jsem pár domovů a zařízení s pečovatelskou službou pro lidi ve vysokém věku, nemocné, postižené Aizhamerem apod... V jednom takovém zařízení jsem i v rámci své pracovní činnosti strávil mnoho týdnů, když se přistavoval pavilon a dělala se rekonstrukce stávajících prostor apod.., vše jsem tedy mohl každodenně a zcela nestranně pozorovat. Čistota i úroveň péče je často až překvapivá a k lidem, kteří tuto práci dělají a k tomu ještě za tak mizerný plat, cítím úpřímnou a hlubokou úctu. O tom není pochyb a patří jim můj dík a velký obdiv. Pouze to nic nemění na tom, že ani za těch 5 let jsem si na tuto situaci nezvykl a kdykoliv odjíždím z návštěvy u mamky, ty pocity se velmi těžko popisují....

Chtěl bych proto ještě říci toto:
Přátelé, užívejte života dokud to jde. Pokud po něčem toužíte, něco chcete, neodkládejte to. Jděte za svým cílem a můžete-li něco udělat dnes, udělejte to. Nezanedbávejte své skutečné přátele a příbuzné, které máte rádi, i v té dnešní uspěchané době plné starostí si na ně udělejte čas. Ve třiceti se tomu člověk usmívá a říká si, času spousta. Avšak ve skutečnosti, život je krátký a čas nezastavíš.

Přeji vám všem stále dobrou náladu, pohodu, zdraví a radost ze života. Mé dnešní úvahy nebyly zrovna veselé, omluvám se, ale i to k životu patří. My si s Jiříkem jinak samozřejmě užíváme také života, jak to jenom jde. Dle možností rádi cestujeme, loni v lednu jsme například strávili týden v Ostravě na Mistrovství Evropy v krasobruslení, což byl super zážitek. Občas absolvujeme nějaký koncert, muzikál a podobně. A samozřejmě hlavně si užíváme naše vnoučata, ze kterých máme obrovskou radost. Vnučce Kačence budou nyní 3 roky, vnukovi Kubíčkovi budou v létě už 4 roky. Všechy vás srdečně zdravíme a přejeme úspěšný rok 2018:


   

   

6.1.2018