Srdečně zdravím všechny návštěvníky tohoto mého webu. Píši opět s delším zpožděním a to až po roce od posledního zápisu. Je to již neuvěřitelných 18 let od doby, kdy jsem tyto stránky vytvořil a dovolím si proto malé ohlédnutí zpět.
Malé ohlédnutí do minulosti a historie webu
V roce 2006, kdy jsem měl dovršit 50 let věku, jsem od samého začátku roku prožíval velmi těžké období, které jsem pomalu přestával zvládat. Nemá ale smysl znovu vše popisovat a opakovat, blíže o tom píšu v deníčku ze dne 4.1.2007.
Rozhodl jsem se tehdy bojovat a postavit se proti depresím, nenechat se jimi dlouhodobě ovládnout. A tak vznikly tyto mé webové stránky "petruv-svet.com", které jsem spustil 16.3.2006. Prvotním impulsem a inspirací byly webové stránky "Ušáčkův svět", které ale již dnes, bohužel, neexistují, stejně jako mnohé jiné weby z té doby.
Vytvořit svůj vlastní web byl tenkrát krok správným směrem. Tyto mé stránky mě tehdy pomohly najít mnoho nových přátel a zcela zásadním způsobem změnily během poměrně krátké doby můj další život. Již koncem roku 2006 jsem se odstěhoval do úplně jiného kraje, kde jsem našel životního partnera, se kterým jsme v r.2008 vstoupili do registrovaného partnerství a jsme spolu samozřejmě stále. To už je ale opakování, toho, co je již v deníčku dávno popsáno......
Co je u mě nového
V zásadě nic, o čem bych měl potřebu nějak často psát. Žijeme běžný život, jako každý. Užíváme si již tři vnoučata, vnukovi je letos 10 let, vnučce 9 let a třetí vnučce bude rok. Jsme šťastní dědečkové. S celou rodinou se navštěvujeme a užíváme si společné chvíle, jak je to jenom možné. Ke dceři a vnukovi to máme 10km, což je samozřejmě mnohem snažší, vnoučka máme u nás velmi často a vždycky se k dědečkům těší. K synovi a jeho rodině a tedy také k vnučkám to máme 140km, ale všechno jde, když se chce. Je fajn, když celá rodina drží pohromadě a to samé přeji také vám všem.
Pokud jde o mě, od roku 2020 jsem již v důchodu. Do zaměstnání jsem ale chodil až do podzimu 2022 a jinak stále podnikám ve svém oboru na svůj Živnostenský list, který mám již cca 32 let. Jsem typ člověka, kterého práce baví a nějak si to bez ní stále neumím představit. Vůbec nevím, co bych dělal neustále doma, to by mě asi zabilo. Mě osobně práce drží při životě, nemám tak čas sledovat a pozorovat se, co mě zase kde bolí a tak podobně. Pracovat budu do té doby, dokud bude o služby v mém oboru zájem a samozřejmě také dokud to zdraví dovolí. A v duchu doufám, že to bude co nejdéle.
Nyní, když už nejsem časově ani jinak omezen zaměstnáním a jsem v důchodu, je to podnikání na ŽL přeci jenom snažší, protože jsem zcela pánem svého času. Mám více času jak na rodinu, tak současně i na své zakázky a tedy práci.
Jinak od jara do podzimu trávím většinu času na chatě, kterou máme u Chebu, tedy 40km od domova. Je stále co dělat, jeden rok jsem dělal novou bránu abych mohl autem na zahradu až k chatě, předloni jsem zase zboural rozpadající se dřevěnou kůlnu a postavil novou, dělám si tam nutné opravy a údržbu na autě (jak sobě tak Jiříkovi tak dceři)... zahradník tedy vážně nejsem a to mě nikdy ani nějak nebavilo, ale i tak se nenudím. Užívám si klídek na čerstvém vzduchu, beru si tam vnoučka, děláme tam v létě rodinné sešlosti a tak podobně. A je zajímavé, že v tomto období jsem tak nějak prostě fit, pohyb a čerstvý vzduch dělají své. Naprostým hrobem je pro mě zimní období, kdy musím být doma v paneláku. Za krátko mě opět stoupnou hodnoty cukru v krvi a celkově se necítím tak OK, naštěstí mě zachraňuje práce, když vyrazím na nějakou zakázku. Počítám dny, kdy už přijde alespoň březen, dny se prodlouží a teploty mě umožní odjet opět na chatu.
V roce 2022 jsem si splnil sen, který jsem původně plánoval už na rok 2020 jako takovou odměnu do důchodu. To mě ovšem tehdy Covid nedovolil ani v r.2020 ani v r.2021, jelikož jsem se nenechal očkovat neschválenou, zkušební vakcínou, nejsem žádný pokusný králík. Takže až v r.2022 jsem konečně odjel na 5 týdnů do Chorvatska, kde jsem si to v průběhu května a června skutečně užil. Všude klid, hotový ráj a balzám na duši. Zopakoval jsem to také minulý rok a letos to máme v plánu stejně, akorát letos odjedu ještě o týden dříve. Jsem tam vždy 3 týdny sám a Jiříček za mnou pak přiletí a další dva týdny jsme tam spolu. Jiříček je o něco mladší a tak v důchodu ještě není, je závislý na dovolené :-). Já jsem tam květen a Jiříček pak vždy na přelomu května/června přiletí za mnou. Jezdíme už od r.2008 do malé vesničky na poloostrově Pelješac a pobyt v květnu si skutečně užívám, protože turisté ještě téměř nikde a v celém domě jsem zcela sám. Mám rád klid a květen je nádherný, v sezoně, kdy se počet obyvatel rozrostě o 2000 i více turistů, bych tam vážně nebyl.
Tolik jenom v krátkosti, co je nového a současně takové malé ohlédnutí do historie a vzniku těchto mých webových stránek. Život neprosto neuvěřitelně rychle utíká. Musím říct, že do 50 let věku mě to tak vůbec nepřišlo a ani jsem nad tím nijak nepřemýšlel. Ovšem od 50 let to začalo utíkat tak nějak rychleji a od 60let věku už ten život letí přímo obrovskou rychlostí. Web je zde již 18 let, na konci roku to bude už 18 let také co jsem se odstěhoval z rodného kraje a žiji s Jiříkem, no je to již 16 let co jsme uzavřeli registrované partnerství. Neuvěřitelné, jak rychle to vše uteklo.
Delší dobu již přemýšlím nad budoucností tohoto mého webu. Můj život se žádným zásadním způsobem nemění a řekl bych, že pro mne můj web již dávno splnil svůj účel. Aby ale tento můj zápis v deníku nebyl zbytečně dlouhý, toto téma bude v mém následujícím, dalším příspěvku do deníku.
