Podzim je za námi a nyní nás čeká zima, roční období které nemám vůbec rád. No a jaký ten letošní podzim vlastně byl? Vzhledem k tomu že jsem neměl po celé podzimní období čas aktualizovat své stránky tak bych řekl že byl ve znamení stálého nedostatku času. Ovšem to je již asi bohužel běžná věc dnešní doby, občas bych potřeboval aby měl den alespoň 48 hodin. Takže než napíši co je nového, dovolím si nejdříve takové malé zamyšlení nad tím o čem nyní často přemýšlím:
Poslední dobou mám tolik práce že vůbec nic nestíhám, domu se vracím často až večer což samozřejmě není vůbec dobré. Už jsem to jednou v životě zažil, že jsem plně podlehl své práci a téměř jsem ani nezaregistroval jak ten čas šíleně rychle letí a jak vlastně rychle vyrostly mé děti. A tak přemýšlím o tom že bych velmi nerad ve svém dalším životním období tuto stejnou chybu opakoval. V období které je pro mne velmi důležité protože se mě splnil můj životní sen, mám životního partnera kterého upřímně miluji a jsme spolu šťastní. Obávám se abych se opět nenechal vnést do pracovního vytížení a třeba i nevědomky tak nezačal zanedbávat náš společný život. Je to zkrátka umění jak rozumně a harmonicky zkloubit vzájemně práci a soukromý život. Tak abychom nepřišli o to nejcennější co v životě máme, o svou životní lásku když společně strávených chvil začne ubývat více než je nezbytně nutné. Abychom nepřišli také o společně strávené chvíle se svými dětmi, rodiči, přáteli a prostě všemi které máme rádi. Naše zaměstnání aby se nestalo něčím co by nás plně pohltilo a vyplňovalo většinu času našeho života, abychom nezapoměli že život je hlavně o něčem jiném než o práci. Peníze jsou samozřejmě stále potřeba a žít se bez nich nedá, ovšem na druhou stranu cena kterou platíme za jejich získávání může být někdy značně vysoká. Přemýšlím a snažím se najít rozumný kompromis mezi prací a soukromým životem, někdy se mě to ale bohužel moc nedaří.
A co nového přinesl letošní podzim do našeho společného života? Nebyla to samozřejmě jenom práce a nedostatek času ale byly to i krásné a příjemné chvíle, také však malinko smůly když jsem poničil naše autíčko a pak následně jedno zásadnější rozhodnutí....
V září jsme si s Jiříkem malinko prodloužili léto a odletěli na týden do Turecka. Počasí bylo skutečně nádherné a tak jsme si ještě v letošním roce naposledy užili čisté a teplé moře. Letadlem jsem vlastně letěl úplně poprvé ve svém životě takže i let jsem si užíval a moc se mě to líbilo, poprvé v životě jsem viděl jak vypadá země z výšky 11 kilometrů a byl to pro mne nezapomenutelný zážitek. A také poprvé v životě jsem byl na dovolené v hotelu s all inclusive což je pobyt kompletně včetně stravy. Toto již bylo poněkud horší, alespoň pro mne jelikož rýži si dám občas ale každý den ji skutečně nemusím. Kuchaři v našem hotelu moc fantazie neměli a za týden jsem měl zdejší jednotvárné stravy plné zuby a nemohl jsem se dočkat až si dám opět normální české jídlo. Jinak ale dovolená byla moc prima, s Jiříkem jsme si ji skutečně užili a jsem rád že jsem se podíval zase někam jinam, do jiné země s jinou kulturou. Pár fotografií je k nahlédnutí v galerii zde
Říjen začal trochu smolně jelikož hned z kraje měsíce jsem při cestě na Moravu malinko poničil naši Poměnku. Na vysvětlenou, Poměnka je naše Felicie :-) a o nehodě píšu v tomto článku. I takové věci se stávají a jsou součástí života, důležité především je že to odnesly pouze plechy a jinak nikdo neutrpěl ani škrábnutí.
Auto mám po celou dobu, tedy již 10let havarijně pojištěné a tak jsem jej dal u nás do autorizovaného servisu který má smlouvu s pojišťovnou na opravu. Nevím kde se stala chyba ale v každém případě vyřízení pojistné události se značně protáhlo a ještě k tomu informace o probíhající likvidaci události byly značně zmatené. Po více než týdnu jsem byl servisem informován že odhad ceny je 48 tisíc a pro pojišťovnu je to "totálka" jelikož ta cena je vyšší než cena auta. Čekal jsem dalších několik dnů než se pojišťovna s definitivní platností oficielně vyjádří, jelikož jsem se nedočkal tak jsem si po třech týdnech auto ze servisu vyzvedl jelikož kromě pomačkaných plechů je normálně pojízdné a potřebujeme jej. Mezi tím jsme se s Jiříkem po dlouhých úvahách rozhodli že si pořídíme nové auto, počítal jsem s tím že od pojišťovny dostanu pár korun a naší nabouranou Poměnku prodáme jak je. Volba z počátku padla na Škodu Roomster, líbí se nám a zdá se nám to praktické autíčko. Bohužel ale cenová politika Škodovky je i přes své současné potíže s odbytem pro nás cenově velmi obtížně dostupná, sice hezké jsou propagované ceny "již od..." ale nakonec člověk zjistí že se jedná o vůz s nejslabším motorem a s minimální žalostnou výbavou. Pokud chceme trochu normálně výkonný motor a takové dnes již naprosto běžné věci jako je rádio či centrální zamykání a podobně, tak se dostaneme na ceny ve srovnání s konkurencí velmi vysoké. Po mnoha úvahách a vybírání jsme tedy zvolili úplně jinou značku a pořídili si Ford Fusion který v plné výbavě a s pětiletou zárukou stojí téměř o 120 tisíc méně než Škoda Roomster se srovnatelnou výbavou a zárukou dva roky. V měsíci listopadu jsme tedy naší modrou Poměnku v podstatě vyměnili za červenou Jahůdku, jak jsme si naše nové autíčko pojmenovali :-)
S poměnkou je ale všechno jinak než jsme předpokládali, po měsíci volali ze servisu že pojišťovna nakonec rozhodla že do 50ti tisíc mají auto opravit. Tím se nám vše malinko zkomplikovalo, Poměnku jsme dnes odvezli tedy do servisu kde z ní udělají zase hezké autíčko. Až bude opravená tak zaplatím spoluúčast kterou mám k havarijnímu pojištění sjednánu a najednou budeme mít autíčka dvě. Zpomalený liknavý přístup pojišťovny, tedy hlavně nepřesné a zmatené informace nám přidělaly trochu starostí jelikož nyní stále přemýšlíme co s tím, zda opravenou Poměnku potom prodat nebo si ji nechat a tak podobně. Občas by se nám dvě autíčka sice hodila ale na druhou stranu nyní při splácení Jahůdky by to bylo asi finančně dost náročné.
Podzimní období jsme zakončili minulý prodloužený víkend výletem na Moravu. Společně s Peťánkem a jeho Jiříkem jsme strávili jednu noc na Švýcárně, nechyběl samozřejmě také výšlap na vrchol Pradědu. Panorámata jsme tentokrát bohužel neviděli protože nahoře byla hustá mlha. To nám ale dobrou náladu rozhodně nepokazilo a pobyt na čerstvém horském vzduchu jsme si všichni užili. Do galerie jsem umístil malou fotoreportáž a dalších pár obrázků je také k prohlédnutí na peťánkově webu.
Před námi je zase pár měsíců zimy. Mlhy, noci delší než den a tedy tma, námraza, sníh, bláto, zima.... tak tohle období skutečně nemusím protože svou práci dělám většinou venku což je pro mne dosti nepříjemné, k tomu také například každodenní starosti řidiče v zimním období atd.. Zimní sporty pro mne také nejsou takže si nevzpomínám vůbec na nic co by se mě na tomto ročním období alespoň malinko líbilo, prostě mám rád teplo. Takže se těším opět na jaro a samozřejmě na další setkání a výlety které plánujeme s Peťánkem a jeho Jiříkem v příštím roce. Pravděpodobně to bude Šumava a když vše vyjde a zdraví bude přát tak i Chorvatsko.
